Návod k použití ...

      Poslední dobou, asi tak od minulé středy, mám špatnou/smutnou/naštavnózní náladu. Tyhle stavy mám pořád, ale teď to mám permanentně. Funguju normálně, jen i okolí si všímá, že jsem nějak posmutněla. "Málo se usmíváš," zněl políček a rada zároveň. Nějak se necítím ve společnosti ostatních a zároveň se necítím dobře ani sama.

V hlavě se mi sumíruje list věcí na které čím dál tím víc nerada odpovídám/štvou mě otázky:

• Co děláš?
• Co bakalářka?
• Jak se máš?/ Co jinak?
• Co kluci/chlapi/muži?
• Co práce/brigáda?

     Neumím na tyhle otázky odpovídat, nemám odpověď. Ani hodit do vtipu to neumím. Krčím rameny. Problém je v tom, že když je vyčerpán list těhle otázek, nějak není na co dalšího se ptát. Já sama se těmhle otázkám snažím vyhnout, ale občas mi to taky ujede. 

Ptejte se mě/říkejte mi jiné věci, jako:

• Pojď na pivo.
• Platím já.
• Vezmi si čokoládu.
• Mám pro tebe dárek.
• Pojeď na výlet.
• Mám tě rád/ráda.

      Hýčkejte si mě jako domácího mazlíčka. Starejte se o mě, hrajte si se mnou, pravidelně mě krmte, dávejte mi pamlsky za odměnu, choďte se mnou na procházky a občas mě nechte provést drobnou lumpárnu bez toho, aniž by byly nějaké následky. Nechte mě stulit se vám po večerech v klíně. A já se vám odměním nehynoucí láskou a oddaností...